dovolte mi začít u Thomase Hobbese, filozofa, s nímž se idea rovnosti moc nespojuje. Jenže právě Hobbes nejlépe vystihl počátky našeho zkoumání rovnosti. V jednom ze svých traktátů píše zhruba následující. I ten fyzicky nejslabší člověk má ve svých schopnostech zabít toho nejsilnějšího. Naše rovnost je tedy dána negativně a je odvozena z biologie. Protože je pud sebezáchovy pudem základním, není těžké z Hobbesova postulátu odvodit, že ve společnosti je potřeba ustavit takovou strukturu, která by pocit ohrožení lidí z jejich bližních co nejvíce minimalizovala. 

Je v tom paradox, protože biologicky jsme si pochopitelně značně nerovni. Já bych se rád stal hvězdou NBA, ale nemám dost talentu. Premiér Česka Babiš by byl rád všeobecně milován…ale tam raději nechoďme. Každý z nás máme různé druhy a stupně inteligence, různá omezení, různou míru motivace a různé zkušenosti. Zde vidím především rozmanitost lidstva, v našich esenciálních nerovnostech.