kissinger je jedním z prominentních stoupenců takzvané zahraničně politické školy realismu. Jako student se zamiloval do Metternicha a strategie rovnováhy mocenských koalic, jež podle jeho názoru přispěly k udržení míru a stability a vytvářejí prostor pro budování prosperity. Realisté jsou fixováni na tvrdé zájmy států a nemají moc trpělivost s takovými snílkovskými chimérami, jako jsou občanské svobody, kultura, lidská práva a charakter národa.

Logika realismu je elegantní, i když je občas kalena neshodou mezi těmi, kteří v něm vidí analyticko-popisný nástroj a těmi, kteří ho chápou jako normativní. Tato logika zplodila bezpočet doktorských prací a profesur na prestižních univerzitách a řada polovzdělaných politiků v ní našla ospravedlnění své vlastní morální nedostatečnosti.