britsko-americký autor Salman Rushdie, narozený v Indii do rodiny sekularizovaných muslimů, je velká postava literatury. Jeho osud je bytostně spojen s naší generací listopadu 1989. V době, kdy se u nás lámal komunistický režim, vyřkl nad ním kvůli jeho románu Satanské verše ajatolláh Chomejní náboženský edikt, jímž ho odsoudil k trestu smrti. Verdikt putoval faxem z Teheránu do mešit na celém světě. U nás jsme se nadechovali k volnosti, zatímco Rushdie o takové nadechnutí přišel, a to na léta, možná navždy. Prezident Václav Havel mu vyjádřil veřejnou podporu jako jedna z prvních světových postav, na což spisovatel nikdy nezapomněl.

Dovolte něco málo osobního vyznání. Pro mě je Rushdie nejdůležitějším romanopiscem po roce 1989. Jeho styl psaní vystihuje fragmentaci věku s jeho politickými supertématy a zároveň ho propojuje s literárním dědictvím, s nadčasovostí.