Vážení spoluobčané,
rozhodl jsem se vás dnes oslovit nejen proto, že jsou to právě tři roky, kdy nedaleko od nás začala válka s dalekosáhlými důsledky pro celou Evropu.
Obracím se nyní na vás i proto, že vím, že se mnozí v posledních týdnech cítíte velice znejistěni tím, co se děje na mezinárodní scéně. Máte obavy, co současné změny mohou znamenat pro nás a pro budoucnost našich dětí.
Budu mluvit otevřeně, tak, jak se o to snažím po celou dobu své veřejné služby. Chci vám říct, jaké jsou výzvy, před kterými stojíme, jak o celé situaci přemýšlím a jak budu v dalších měsících postupovat. Situace vůbec není jednoduchá, ale není ani důvod propadat malomyslnosti.
Mezinárodní řád – tedy jakási nepsaná pravidla, jimiž se řídí vztahy mezi jednotlivými státy ve světě – prochází v těchto dnech největší změnou od pádu komunismu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století.
Základy tohoto mezinárodního řádu byly ovšem položeny už po druhé světové válce. A mimo jiné stály na silné roli Spojených států amerických.
USA cítily jako globální lídr velkou zodpovědnost za mezinárodní vývoj a aktivně podporovaly demokracii a svobodu v různých částech světa. A garantovaly a zajišťovaly bezpečnost evropských demokracií.
Mezitím nastala celá řada zásadních změn, nejen politických, ale také ekonomických a technologických. Objevily se nové problémy a také noví globální hráči s velkou ambicí ovlivňovat mezinárodní vztahy, jako je například Čína.
Prezident Trump se rozhodl naprosto proměnit americkou zahraniční politiku. Rychlost, razance a rétorika je určitě překvapivá, ale odklon USA od soustředění se na Evropu by nás překvapovat neměl.
Trvá už nejméně jedno desetiletí a já sám jsem na to opakovaně upozorňoval. Evropské země ale tento posun v americké veřejné debatě dlouho nechtěly brát na vědomí a nestaraly se dostatečně o svoji bezpečnost. My ano, mimo jiné proto moje vláda měla ve svém programu navýšení prostředků na obranu na 2 % HDP ještě před začátkem ruské agrese na Ukrajinu – a to jsme také udělali.
Ani to však nebude dlouhodobě stačit.
Novou mezinárodní realitu – včetně všech nebezpečí a rizik a včetně nových důrazů americké zahraniční politiky – je třeba respektovat. Neznamená to, že Spojené státy přestávají být našimi spojenci. Je ale nutné si zvyknout na to, že nyní jde o spojence, který nám otevřeně dává najevo, že přišel čas, aby se evropské státy byly schopny o své problémy postarat samy. A nejde jen o obranu a bezpečnost, ale také o ekonomickou spolupráci a mezinárodní vztahy.
Co je tedy potřeba udělat?
Česká republika, jako středně velký evropský stát, má před sebou zásadní rozhodnutí. Buď tyto změny vezmeme jako příležitost a zkusíme z nich vytěžit maximum, nebo se jimi necháme ochromit a pak na to ekonomicky i bezpečnostně doplatíme.
Stejnému rozhodnutí jsou vystaveny i ostatní evropské země a samozřejmě Evropská unie jako celek. Nebude to jednoduché ani komfortní. Z rozhovorů a jednání s dalšími evropskými lídry ale vím, že většina z nich si naléhavost této situace uvědomuje.
My, Česká republika a její občané, máme na své straně několik výhod, o které se můžeme v dalších měsících a letech opřít.
Předně, díky bolestné historické zkušenosti víme, že nedemokratické Rusko se svými mocenskými ambicemi je velkým nebezpečím a že tomuto nebezpečí se nejlépe vyhneme tak, že budeme silní a rozhodní.
Členství v NATO, členství v Evropské unii, evropská obranná spolupráce, výdaje na naši společnou obranu, to všechno jsou velice efektivní nástroje, jak udržet Českou republiku dlouhodobě v bezpečí.
Naším základním cílem musí nyní být silná Evropa, která dokáže Rusko odstrašit od dalších vojenských útoků na suverénní evropské státy. A je dobré si to říci právě dnes, kdy si připomínáme třetí výročí ruské invaze na Ukrajinu. Aby se nám to podařilo, musíme hned začít s konkrétními kroky.
Za prvé: Musíme zásadně navýšit výdaje na vlastní obranu na minimálně 3 procenta HDP během několika dalších let. Musíme dokázat tyto peníze zajistit a musíme se postarat o to, aby byly utraceny rozumně a účelně.
Za druhé: Musíme na evropské úrovni rychle přijmout nová fiskální pravidla, která nám umožní realizovat tyto obrovské investice do obrany a bezpečnosti. A kupříkladu nevyužitých 93 miliard eur z takzvaného Fondu obnovy by Evropská unie měla využít na posílení naší obranyschopnosti, na podporu společných nákupů pro naše armády nebo na podporu posílení kritické infrastruktury.
A za třetí: Musíme k další vojenské podpoře Ukrajiny využít peníze ze zmrazeného ruského majetku z celé Evropy.
Ano, budou to výdaje navíc. Ale tyto výdaje zároveň představují i velkou příležitost, zejména pro nás, pro Českou republiku. Jsme tradiční strojírenskou zemí s historicky silným postavením obranného průmyslu. Naše zbrojovky jsou kvalitní a ekonomicky silné, dokonce tak, že v posledních letech expandují do dalších zemí, včetně právě Spojených států.
Pojďme této naší výhody maximálně využít. Naši evropští spojenci budou v dalších letech posilovat svoji obranu. Můžeme jim v tom pomoci. Může jít o zásadní impuls pro naše národní hospodářství, pro jeho mezinárodní konkurenceschopnost, pro rozvoj inovací i pro dlouhodobé zajištění zaměstnanosti. Podle různých analýz přinese jedna koruna rozumně vynaložená na obranu další tři koruny v rámci české ekonomiky. Nemůžeme si dovolit tuto unikátní šanci promarnit.
Několikrát jsem zde zmínil Evropu a evropské státy. Bylo by chybou si myslet, že Česká republika bude prosperovat, když zároveň nebude prosperovat i Evropská unie. Toto naše spojenectví se v nových mezinárodních podmínkách stává ještě důležitějším, než bylo v posledních dvaceti letech.
Právě proto si ale musíme přiznat jeden velký problém a rychle ho napravit. Evropská unie se začala v poslední době příliš zabývat regulací všeho možného a u toho zapomněla, že naším společným cílem má být ekonomický růst, prosperita a mezinárodní úspěch. Jiná cesta, jak zajistit Evropanům dlouhodobě vysokou životní úroveň a bezpečnost, totiž neexistuje.
Je třeba proto začít co nejrychleji pracovat na systematické deregulaci napříč Evropskou unií. Nejde jen o omezení byrokracie. Je třeba podrobit revizi celý koncept Green Dealu a dekarbonizace. Pokud to neuděláme, staneme se na nové mezinárodní scéně nekonkurenceschopným skanzenem. A to by byla neodpustitelná chyba.
Vážení spoluobčané, žijeme v přelomové době. Je potřeba udělat maximum a překonat každodenní spory. Pro úspěch naší země je důležité, abychom jako volení politici dokázali navenek vystupovat jednotně a společně na mezinárodní scéně hájili základní zájmy České republiky.
Rozhodně je na co navazovat. V posledních letech masivně investujeme, nejen do naší obrany, ale také do výstavby nových silnic, dálnic a železnic, do vzdělávání a inovací. Zároveň usilujeme o to, aby se Česká republika stala mezinárodním hráčem jak v jaderné energetice, tak ve výrobě čipů.
V rámci Evropy jsme přišli s celou řadou důležitých iniciativ. Kromě muniční iniciativy nebo našich aktivit v boji s nelegální migrací bych rád připomněl úspěšný zápas za revizi normy Euro7, která hrozila, že ještě více oslabí náš automobilový průmysl. Nyní se navíc snažíme dojednat i zrušení pokut, které automobilkám aktuálně hrozí. Ty by jim nesmyslně odčerpaly peníze, které potřebují na technologický rozvoj a na to, aby současnou nepříznivou situaci vůbec přežily.
Naštěstí máme napříč Evropou řadu spojenců, kteří vidí hrozby a příležitosti stejně, jako je vidíme my. Shodujeme se s nimi v tom, že chceme Evropu silnou, bezpečnou a prosperující. Jen taková Evropa bude vzbuzovat respekt. Zejména ve světě, kde platí, že k získání mezinárodního respektu musíte ukázat, že na jednací stůl umíte položit nejen ideály, ale také zbraně a peníze.
Vážení spoluobčané, není třeba dnes propadat malomyslnosti. Je třeba dívat se na věci realisticky, chovat se odpovědně a udělat včas dobrá rozhodnutí. A to se snažíme dělat. Proto věřím, že z těchto zkoušek vyjdeme silnější.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.