daniel Kroupa, český expolitik, vysokoškolský učitel, filozof, signatár Charty 77

Jak se mi v polovině osmdesátých let dostaly do rukou filosofické texty Michaela Novaka, si už nevzpomínám; pamatuji si však naprosto jasně, jaké ve mně vzbudily nadšení. Měl jsem radost, že za oceánem je konečně někdo, kdo uvažuje o věcech podobně jako my a kdo je navíc v Reaganově administrativě. V letech 1981 totiž působil jako zástupce USA v Komisi pro lidská práva OSN a v roce 1986 vedl americkou delegaci na následné helsinské konferenci. Ta se nás dotýkala, protože Charta ´77 vznikla právě v reakci na helsinský proces. Radoval jsem se, že konečně na americké straně bude vystupovat člověk, který má v hlavě jasno a kterému náš osud nebude lhostejný. Vždyť podle jména to bude stejně nějaký český emigrant, říkal jsem si. Mýlil jsem se: byl to Slovák a ke svým kořenům se hrdě hlásil.

Koordinační centrum Občanského fóra sídlilo počátkem roku 1990 ve Špalíčku. Tehdy do něj proudily herci, politici a další celebrity světového formátu, takže muselo být zřízeno oddělení, v němž se jim dostávalo vlídného přijetí a kde probíhala jednání. Působil v něm Pavel Bratinka, který mě přizval, kdykoli se objevil někdo, kdo by mě mohl zajímat. „Pojď honem dolů,“ volal jednou, „je tu Michael Novak.“ Sedli jsme si s ním do kulatého výklenku s vyvýšenou podlahou a s hezkou vyhlídkou na dolní část pražského Václavského náměstí. Píšu o tom proto, že Michael i po letech na to hezké místo a na naše seznámení vzpomínal. Přišel do OF jako neznámý člověk vyjádřit podporu jeho přátel z Republikánské strany a narazil hned na lidi, kteří v té exotické zemi okamžitě věděli, kým je, kteří navíc znali jeho texty a sdíleli jeho myšlenky. A měli jsme si věru co říci. Po chvíli jsme se oslovovali křestními jmény. Mluvil vysokým hlasem a vyzařovala z něj laskavost. Bylo zjevné, že je nejen skvělým filosofem, ale hlavně dobrým člověkem.

Přemýšlel jsem, co bych pro Michaela mohl udělat, abych mu dal najevo, jak si ho vážím. No jistě, přijetí u prezidenta. Havel byl tehdy na vrcholu světové slávy a zvláště v Americe. Hned jsem zvednul telefon a volal jeho mluvčího Žantovského, který mi poněkud komisním hlasem sděloval, že pan prezident má nabitý program. „Když má čas přijímat kdejaké kašpary z Rolling Stones, musí si ho udělat i pro tak důležitého filosofa!“ křičel jsem na něho a zaskočený mluvčí zařídil vše potřebné. Havel a Novak se setkali.

Na podzim roku 1990 jsem již jako poslanec Federálního shromáždění dostal pozvání na konferenci do New Orleans. Společnost politiků, právníků a filosofů, která ji pořádala, byla dosti vznešená, takže jsme poobědvali s generálním prokurátorem a pan guvernér nás rovněž pohostil. Při slavnostní večeři v jednom z nejlepších hotelů jsme shlédli videopozdrav Ronalda Reagana, který se omluvil za neúčast ze zdravotních důvodů. Potom moderátor večera oznámil, že právě dorazil vzácný host Michael Novak. Přes dvě stě účastníků konference odložilo příbory, povstalo a uvítalo ho nadšeným potleskem. Uvědomil jsem si, jaké úctě se mezi nimi těší, a ostýchal jsem se ho oslovit. Druhý den jsme však spolu vystupovali v panelu, a když jsem přišel na podium, Michael mě obejmul. Je velké štěstí potkat takového přítele.

martin Luterán, rektor Kolégia Antona Neuwirtha

Z večere v Levoči sme sa vrátili neskoro a Michael Novak, zaujatý diskusiou so študentmi, nezamieril do hotela, ale pokračoval s nimi v rozhovore v seminári Spišskej Kapituly. Nikto si už nespomenie, o čom presne sa viedla diskusia ten večer. Možno sme sa rozprávali o jeho obľúbenom Caritapolis, možno o prepojení troch pilierov slobodnej spoločnosti – politického, ekonomického a morálno-kultúrneho, možno o jeho prednáške o skúsenosti ničoty. A možno o niečom úplne inom. V istom momente prišiel čas odprevadiť pána profesora do hotela.

Seminár v tom čase však nemal recepčného a my kľúče. Bola už pokročilá noc a stáli sme zaskočení pred zamknutými dverami seminára. Čo teraz? Ako organizátor Letnej školy o slobodnej spoločnosti (Free Society Seminar), ktorú Michael založil na Slovensku v roku 2001 a dodnes sa každoročne koná, som bol zvyknutý na rôzne krízové situácie a už som si predstavoval, ako okolo polnoci hľadám a budím seminárnu vrchnosť. Nebola to však príjemná predstava.